Podnebí

Právě skončily volby do Akademického senátu FSS, kde jsem skončil na “bramborovém” 6. místě z pěti “výherních” :) (stávám se tedy oficiálním prvním náhradníkem), ale naše volební koalice Upřímní Šmoulové obsadila čtyři z prvních šesti míst, což je hodně pěkný výsledek.

Do jaké míry je to zásluhou kampaně a nakolik je to o známostech, to teď nedokážu odhadnout. Nicméně z kampaně mám nějaká data, tak proč se o ně nepodělit, třeba se to někomu někdy bude hodit :)

Výsledky

Začnu od konce - ve volbách měl každý volič možnost rozdat až pět hlasů, či se zdržet hlasování (obé prostřednictvím informačního systému (IS) univerzity). Po odečtení 44 voličů, kteří se zdrželi, napočítáme 997 voličů, přičemž každý z nich dal kandidátům v průměru 3,03 hlasy. Vzhledem k tomu, že výsledky zatím neoznámila volební komise, tak zatím nebudu dávat ven žádný seznam - později případně (pokud budete někdo chtít) můžu přidat odkaz na zápis. Na fakultě je 4189 studentů, takže účast ve volbách byla 25 %, což je slušné.

Kampaň

Kampaň probíhala na několika frontách: diskuse v ISu, profily kandidátů v ISu, facebook, volební web, velká nástěnka v Atriu fakulty (vyřízená naší koalicí pro všechny kandidáty), videa na FSSpodcast, předvolební diskuse, lístečková kampaň u dveří, předvolební jednohubky a samozřejmě též promoření fakulty plakáty a letáčky. Takhle napsané to na mě teď působí až děsivě.

K jednotlivým položkám blíže (přičemž web si nechám na konec):

• diskuse v ISu: zapojilo se jen několik dalších kandidátů, ale vlákno v nějaké fázi četlo přes 300 lidí.
• profily Šmoulích kandidátů v ISu: vygenerovaly 5% přístupů na web, ale nejspíše to budou z velké části naše testovací prokliky
• Facebook: pro propagaci jsme se rozhodli použít Group spíše než Page kvůli možnosti zvát lidi a později rozesílat zprávu do Inboxu. Do naší skupiny Upřímní Šmoulové do senátu! se přihlásilo něco přes sto lidí, největší úspěch měly asi vtipné plakátky jako například následující gargamelovský plakát (přikládám i s tagy).

  

  Zpočátku se i docela živě diskutovalo o programu a dalších věcech, ale v posledním týdnu aktivita docela utichla. Na razantním úspěchu vítěze voleb má určitě velký podíl i jeho aktivita v diskusích na FB i jiných místech. V závěru jsme vyvěsili i Event (událost) “Volte Šmouly”.

  Trochu nečekaný klacek pod nohama byla úterní kompletní změna povahy Groups - celá funkcionalita se posunula trochu jinam. A to přesně v den, kdy začínaly volby. Než jsme se zorientovali a ověřili, že nám někdo neprolomil heslo, chvíli to trvalo :)

• Velká nástěnka v atriu - zde probíhaly vcelku žhavé boje - přestože jsme, coby iniciátoři umístění nástěnky v atriu, ostatní kandidáty požádali o ohleduplnost, jedna z dvojčlenných koalic vyvěsila pět A3 plakátů, což bylo lehce disproporční. V závěru jsme nadhodili i lehkou negativní kampaň v duchu démonizace populistických protivníků :-D

  
  Pavel Šíma vs. Jörg Haider

  
  Panda vs. Jörg Haider

• na FSSpodcast jsme nakonec videem nepřispěli, ač okolo toho proběhla živá diskuse nad vypůjčenou kamerou :)
• předvolební diskuse s jednou z dalších koalic byla fiasko především kvůli tomu, že nám do závěru debaty zůstali tři diváci
• lístečková kampaň před dveřmi byla jedna ze dvou nejvýraznějších akcí, celkem jsme rozdali něco kolem patnácti set letáků, ale často tak po třech po čtyřech, protože před přednáškou byl frmol :)
• předvolební jednohubky byly tou druhou z nejvýraznějších, ale určitě nejzábavnější akcí: připravili jsme jednohubky s modrou pomazánkou a modré pití (zásadní poznatek pro příští generace: minerálka po přisypání modrého potravinářského barviva šumí a prská! a modře! :-D). Výsledek byl dokonalý: deset litrů modré tekutiny v kelímcích a pět podnosů jednohubek zmizelo během pár minut (vybrali jsme pěkné místo, kudy odcházeli návštěvníci divadelního představení, zejména prváci). Bohužel nejsou nejspíš žádné fotky.
• souběžně s tím jsme po fakultě od pondělí předchozího týdne vylepovali a přelepovali hromadu barevných a černobílých plakátů (ty černobílé měly na sobě barevného šmoulu :))

Web

Využili jsme zkracovač adres jdem.cz pro pěknou adresu smoulove.jdem.cz (redirect je na jan-martinek.com/smoulove/). Na webu jsme vyvěsili potřebné info + pěknou sekci “Monitoring volebního dění”. Avšak nakonec se toho s postupem voleb mnoho nedělo, takže jsme toho mnoho nevymonitorovali. Na webu jsem měl zavedené Google Analytics, takže mám nějaká data o návštěvnosti.

Celkem na web přišlo 199 návštěvníků, zobrazili 1051 stránek a rozložili si to na 269 návštěv, takže 22 % z nich se i vrátilo (což je již dost vysoké číslo na to, abychom to nebyli jen my).

První vrchol v návštěvnosti jsou dny po jednohubkách, nejvyšší bod (70 návštěvníků) je první den voleb, kdy jsme před fakultou rozdali těch cca 1000 lístečků a přišel informační e-mail o začátku voleb (přímé přístupy na web dělají v tento den 52 %). Druhý den už jsme rozdávali méně a na webu je to poznat.

Web sám o sobě potěšil, lidé z něj neutíkali a proklikali se kam se dalo (až tak mnoho možností zase ale nebylo :)). Zajímavé je rozložení zdrojů návštěvnosti: 50 % návštěvníků přišlo přes odkaz (45 % z Facebooku, 5 % z ISu), 49 % zadáním adresy do prohlížeče a 1,5 % nás nějak našlo přes Google.

Celkový dojem

Celá kampaň, ač byla dost časově náročná, byla hodně zajímavá a zábavná. Za což patří dík mým spolušmoulům i ostatním kandidátům :-) Z hlediska kampaně, jak jsem již říkal, není zřejmé, jaká část úspěchu náleží jí - ale vzhledem k tisícovce hlasujících už by mohla mít vcelku slušnou váhu.

Pokud vám WebExpo nic neříká, klidně tento spot přeskočte.

+ [nadšení]

• Základní páteční poznatek – když jdu někam, kde mě to zajímá, tak už předem všechno vím, takže bych měl chodit tam, kde mě to vůbec nezajímá – se v dalších dnech úplně nepotvrdil.
• Politický marketing v soc. sítích (Pavel Hacker) byl hodně zajímavý.
• Na Davidovu přednášku o RIA on Nette jsem málem nešel – to přece znám, žáno – ale nakonec se ukázalo, že dopoledne doladil spoustu nové funkčnosti :)
• Fajn byla Informační architektura webu od Emila Hampejsa, kde jsem zjistil, že asi chci být informačním architektem :-)
• Vtipný byl i páteční blok s Molly E. Holzschlag, včetně milého panelu, během kterého padaly Windows 7 – ze stojánku (došlo i k představení pozice MS Senior Engineer for Broken Posters Repairing).
• Očekávaně vtipný byl František Fuka – překvapilo mě, jak moc lidí ho vůbec nezná. Teď už znají i Alberta a Chuckyho.

– [zklamání]

• Soutěž v prototypování zopakovala, že různé prototypy jsou pro různé věci. Trochu násilné vyhodnocení soutěže bylo zajímavé aspoň tím, že hlasování proběhlo přes twitter :) (A vtipný komentář Marka Prokopa byl fajn.)
• Lehce zklamaný jsem byl z Agile webdesignu, kde jsem očekával nečekané a přišlo očekávatelné (ale nedělní agile community meeting byl vcelku zajímavý).
• Přednáška o NetBeans byla velmi basic, ale to jsem měl čekat.
• Zásadní WTF moment byl seminář o kreativitě – předpokládám, že původně byl pro 15 lidí na 5 hodin a nakonec nás tam bylo >150 na 45 minut.

~ [poznámky okolo]

• Děkuju moc Petře za skvělou cestu na WebExpo skrze sněhovou vánici, Vitice, Lhotice a další nadále kultovní místa. Long live Manfred!
• Zase na delší dobu dobře vím, proč nebydlím na kolejích. Spojení tenkých stěn a celou páteční noc puštěného soundtracku Pulp Fiction mi přivodilo jemný tik. Společné (jakože „úplně společné“) sprchy mnoho mých přátel oceňuje, ale já jsem špatná cílovka.
• Celý areál ČZU je peklo! Vše od rozmístění a půdorysy budov až po číslování pokojů na koleji je zběsilost sama (bydlel jsem na koleji BCD v pokoji CD3, hned vedle byly pokoje CD3a a C328; OMG!). Plus za KB bankomat, mínus za o víkendu zavřené obchody (v areálu).
• Díky za výborný Oolong před EII! Kafe v Aule bylo první den hnusné, tak jsem to dál nepokoušel. Koláčky s povidly byly skvělé, „prázdné“ croissanty byly docela fajn.
• Spoustu přednášek, které pak byly vynášeny až na hůru, jsem minul – záznamy zdá se pomalu naskakují okolo.
• Sobotní UX párty byla zajímavá množstvím pizzy v krabicích, specifickým dlouhým a zahnutým asociálním prostředím, zoufalým zvukem, rychlým koncem, a tím, že jsem se (neúmyslně!) v míse bramborového salátu dotkl ruky Františka Fuky (a rýmuje se to!).

  

• Ano, salát jsme z mísy nabírali pomocí řízku. Mimochodem, skvělý oběd!
• WebExpo na pár dní zcela změnilo můj tweeting-style. Tímto se omlouvám všem svým nedobrovolně na #webexpo zataženým pronásledovatelům. Nicméně využití twitteru na konferenci mě překvapilo svou šíří a vcelku i efektivitou.
• Díky Vaškovi za ceduli! Na samý závěr jsem řekl Suchoschovi, že by bylo hrozně vtipné vzít jednu tu velikánskou ceduli a odvézt ji do Brna. Vlakem. A stalo se :)
• A ještě jednou díky za celé WebExpo.

Cesta z Expa

Cedule WebExpa ve stanice metra Dejvická. Deštník je využit pro zvýšení absurdity fotografie. Dítě není využito, pouze překvapeno. (Foto pořídil Suchosch.)

Cedule WebExpo mezi šalinama na brněnském Hlavním nádraží.

Právě jsem si na Lupě přečetl článek o elektronických vizitkách. Mimo to, že je tento článek krátký a profilově mi k Lupě moc nesedí (i přes její občasné publicistické úlety), mi přijde naprosto scestná následující úvaha:

Abyste se s druhým člověkem na Internetu zkontaktovali “na úrovni doby”, musíte se “skamarádit“, začít se “followovat” nebo navázat spojení (connection) na mnoha sociálních sítích, jejichž počty můžou jít u některých z nás až do desítek.

Inteligence uživatelů sociálních sítí občas mizí nejen při psaní statusů jako “Jdu spát.” či “Močím.”, ale i při samotném výběru sítí. Každá ze sítí je užitečná k něčemu jinému a ignorování tohoto faktu je cestou ke hlubině informačního přehlcení.

Stejně jako jsem před pár lety nečetl newsletter a blog každého svého klienta, kolegy či známého, nechatoval s nimi na ICQ a co týden neobjížděl všechna bydliště, abych klienty pozdravil u příležitosti nedělního podvečera, tak dnes nemám potřebu přidávat všechny osoby, které poznám, na všechny dostupné sociální sítě a komunikační protokoly.

Na Facebooku mám přátele. Na twitteru sleduju pár pro mě (z různých důvodů) významnějších lidí a pár užitečných feedů. Na pracovní kontakty je tu Linked.In. V RSS čtečce mám jen zdroje, které poskytují zajímavé články. K pracovní komunikaci je většinou nejlepší e-mail či osobní setkání, případně rychlý telefonát, pročež není nutné mít tyto osoby na ICQ. A tak podobně. (Tyto množiny osob samozřejmě mají průniky, ale to teď není důležité.)

Každého člověka je fajn poznat jako komplexní osobu, ať už jde o klienta či kamaráda. Ale nepotřebuji vědět, kolik toho na párty v pátek večer vypil můj klient, ani nejnovější údaje z ceníku služeb poskytovaných některým z mých přátel.

Ještě jedno krátké ohlédnutí za mou epochální cestou do Prahy (ano, pro vesničanobrňáka je to opravdu zážitek!).

Zaujaly mě záchodky na nádražích, jak na Hlaváku, tak na Florenci; a to nejen cenou. Ač totiž u vchodu stojí superspeciální automaty, které vydávají slevněnky na bagety, otáčí turniketem apod., jsou doplněny i o tradiční paní (jejíž pozice bývá na UP inzerována jako „Hledáme osobu pro obsluhu vstupu na WC. Požadavkem je především dobrá práce s mimikou obličeje. Vlastní citrón výhodou.“). V jednom vchodu paní všechny uklidňuje – „Ano, automat vrací!“, na druhém trpělivě rozměňuje na desetikoruny a upozorňuje, co je to vlastně ten vchod (design turniketu očividně předběhl dobu) a kam strčit získanou desetikorunu.

Pamatuji se, jak kdysi na místním městském úřadě nakoupili první počítače a navýšili počet zaměstnanců, aby měl kdo s těmi počítači pracovat, takže tento postup by mne již neměl překvapovat – ale opět se to podařilo. Nejspíše jde o kompromisní boj s hrozbou rozbíječů strojů. Každopádně je to tak absurdní, až bych řekl, že koza se nažrala a vlk zůstal celý. (Pozn.: Poslední věta neobsahuje narážku na paní za přepážkou. Opravdu.)

[Mířeno na filmo/mediálněmilovné publikum.] Někdy je smysl skutečnosti pro blbé vtípky vskutku nepřiměřený…

(Objeveno v loňských Filmových listech při uklízení stohů čerstvého nepořádku dovezeného z letošní LFŠ. Potřeboval jsem se trochu uklidnit jejich grafickou úpravou.)

(Brno, Husova, duben 2009)

Nedávno jsem se konečně stal mužem. Ne, nechci zde mluvit o nákupu sady nářadí Ikea Fixa, ale o mém krásném novém mixéru. Mixér je takový revolučně zmutovaný švýcarský nůž. A mixér je to správné nářadí pro přípravu spousty zásadních jídel – zejména tedy krevetové polévky.

Krémovou krevetovou polévku jsem v životě zkusil jednou (shodou náhod zrovna v Ikei) a učarovala mi. Výsledek mého snažení je drobně odlišný (žádný pěkný recept jsem nenašel), ale to není na závadu - však experimentování se meze nekladou. Nu, co s tím teda.

Pro přípravu hafa polévky (tj. cca 4 člověkoporce, ale empiricky ověřená je i možnost distribuce do dvou člověkochodů [tj. oběd a večeře], kdy každý chod zahrnuje dvě porce) nejdřív hodím na koustíčky nakrájenou cibulku do prskajícího másla na pánvi. Po chvíle šoupání cibule tam a zpět (Sysifos strikes back!) cibule odhalí barvu namáslené pánve a to je ta správná chvíle pro vysypání sáčku mražených oloupaných krevet. Pak se staně něco děsivého: krevety pustí vodu a na pánvi se objeví odporná zelená kapalina s růžovými červy. Tuto část je třeba zvládnout s chladnou hlavou. (Netvrdím, že má cesta je jediná správná…)

Na vedlejší plotýnce mezitím zapnu naminihranolkované brambory (kdy si je naminihranolkujete je na vás) v půllitru lehce slané vody (v hrnci, proboha!) a jak to vaří, vrazím do toho slepicu v kostce (bujón). Po delší chvíli nerozhodného koukání na hrnec se žlutou pěnou a pánev se zelenou hrůzou a jejich občasného míchání, sesypu vše jmenované do hrnce a vařím ještě cca 15 minut, poslouchám Radiožurnál a občas míchám.

Jak se vaření chýlí ke konci, napustím půlku dřezu studenou vodou a šoupnu do něj hrnec. Obsah hrnce míchám míchám než je vlažný, můžu otestovat i aproximaci lahodné chuti blížícího se pokrmu. Vlažný (!) maglajz vysypu do mixéru (ano!) a rozmixuju úplně moc. Do krémova. Na šestku. Půl minuty. Jakože úplně do rozmixovana.

Vystěrkuju to zpátky do původního hrnce, ze kterého utěrkou utřu vodu (zespodu) (byl přece v tom dřezu), naleju tam celou smetanu na šlehání (zdravé!) a tak pět minut ještě povařím a míchám a sleduju, aby mi to nevykypělo. Zhusta to bublá, bacha.

Pak obsah vyexportuju do talířů, mističek či nějaké megamisky, přidám nějakou houstíšku a mmmmmmmm! Protože průběžně umývám nádobí, mohu se rovnou přesunout ke skládání oslavných básní.

Repete surovin na cca 4 porce: čerstvé máslo (je ho třeba tak čtvrtka), smetana na šlehání, jedna cibule, kostka slepičího bujónu, oloupané mražené krevety, sůl (ale ta skoro není potřeba díky bujónu), dva větší brambory. Jak na to tak koukám, je to i vcelku příjemně levné jídlo.

Kvůli Facebooku ztrácím přátele. Facebook mi krade čas. Facebook znásilnil stařenku. Facebook pobodal mladou dvojici v tramvaji. Evropská unie řekla slovo “Facebook”. Jen výběr z titulků posledních týdnů – co mě ale překvapuje, většina textů je negativních. I na samotném Facebooku existují skupinky lidí, kteří organizují “Day without Facebook”, kdy se nejspíš dívají ven z neumytých oken svého bytu a čekají až půjdou spát.

Osobně můžu říct, že Facebook mi přináší docela dost informací, které považuji za užitečné. Chodí mi pozvánky na akce (od přátel, kteří mě znají, a ze skupin, kde jsem registrovaný), vcelku příjemně funguje sdílení odkazů (opět cílené – od přátel, nikoli anonymní jako třebas na Diggu), ve skupinách se objevují zajímavé věci, efektivně funguje sdílení fotek, občas zaujme i nějaký status.

Když potřebuju, na jednom místě rychle zjistím kontakty i nějaké to aktuální info o přátelích. A vlastně taky vidím, které slečny jsou single, ale to jsem zatím nějak nevyužil ;–) (Ale je fakt, že tohle už je trochu za hranicí mého vnímání pojmu soukromí.)

Že vám to takto nefunguje? Osvědčily se mi dvě věci:

• Zachovávám význam slova friend, tedy přítel. Spousta lidí okolo píše o tom, že Facebook přináší nový význam slova friend, zafrendovat si můžu kohokoli, je to povrchní a internetové ani-už-ne-něco-jako-přátelství. Ale proč to dělat? Nechápu. (Ne, vážně - nechápu. Proč friendovat někoho naprosto cizího? (Zvlášť když většina zajímavých “cizích” lidí používá k tomuto účelu vhodnější Twitter.) Explicitněji to formuloval před pár týdny František Fuka ve článku No, I Am Not Your Facebook Friend.
  Když si přidávám jen opravdové přátele, padá i významná část “ohrožování” soukromí - ve srovnání s takovými Spolužáky, Lidé.cz, blogy, twitty apod. je Facebook příjemně restriktivní.
• Úplně dole na hlavním výpisu zpráv je odkaz Options for News Feed. Pokud mě nezajímá nějaký typ zpráv, vyškrtnu ho. Pokud někdo z mých přátel píše zprávy jako “Oběd byl dobrý. / Večeře byla hnusná. / Spí. / Nespí.” apod., zařadím ho do seznamu lidí, u kterých chci vidět minimum zpráv. Pokud je mi naopak blízký ve spoustě věcí, které dělá, přidám si ho do seznamu zdůrazněných.

Neříkám, že je Facebook dokonalý. Ani že jsem našel nějakou velkou pravdu. Jen jsem si říkal, že je zvláštní, kolik se nadává na něco, co ti nadávající neustále používají. A pokud ho někteří používají nadměrně, není to problém Facebooku, ale jejich. Ale o prokrastinaci, vyhýbání se úkolů, závislostech a dalších radostech zase až někdy jindy.

Před týdnem jsem se přizpůsobil stepním podmínkám privátu, kde bydlím již druhým půlrokem a vynalezl beztroubovou obdobu zapečených brambor. Zasmažené brambory. Namísto citlivého pokládání jednotlivých dobrot do zapékacího něčeho vše brutálně smíchám na pánvi (že by to bylo ovlivněno mou oblibou pseudo-asijské kuchyně?). Ale pojďme se podívat blíže na tvorbu tohoto pokrmu, jehož vysoký charakter jsem dnes utvrdil zcela zásadním apgrejdem ve stylu “co dům dal”.

Nuže, brambory nakrájím na malé kousky a dám vařit do vody se solí. Větší cibuli nakrájím na menší kousky a hodím do vřelé náruče trochy rozpáleného oleje na pánvi. Po chvilce míchání tam kopnu ještě kus dobrého salámu (stačí malinko na malinké kousky, dneska jsem využil malý zbytek Espetecu). Jak se cibule trochu změní, přihodím kopec zeleniny a mezitím povařených brambor, trochu popepřím. Výslednou barevnou směs chvíli obracím na pánvi.

Mezitím si navidličkuju dvě vajca ve skleničce, přidám trochu mléka a (slavný dnešní apgrejd!) zamíchám do toho sýrovou zapékací omáčku v prášku, tuším Vitana (fígl je v tom, že vajca nahradí tvůrci plánovanou smetanu, bo smetana není vždycky po ruce jak vajca). Jakmile věci v pánvi vypadají, že už nechtějí být míchány, zeslabím šporák, vše zaleju béžovou věcí ze skleničky, pánev zapokličkuju a čekám, cca 5 minut.

A je to doma. A vyjde mi to i na večeři, pokud to mezitím nesezobu :)

Tip 2: V pátek jsem zkusil ještě jinou variantu – spolubydlící si dělal nivovou omáčku, tak jsem si půjčil trochu Nivy a po přeletí vajcama s mlékem jsem ji rozházel po povrchu. Krásné bylo, že nejdřív ztuhla směs popsaná výše, a pak se začala rozpouštět Niva. Mňam.

Krátké repete surovin, které se mi dnes naskytly v kuchyni: 2 vajca, 4 malé brambory, cibule, 0,33 mražené zeleninové směsi (nějaká dobrá, moje byla mrkev - hrášek - kukuřice - brokolice - něco), trocha mléka, pepř, sůl, olej, kousek salámu (ale bez něj se to obejde), sýrová omáčka v prášku (i bez ní se to obejde, ale chce to trochu kečupu), voda :)

Nebudu teď mluvit o programování. Předčasná optimalizace je jeden z nejhorších prohřešků programátora. Jde o upřednostnění výkonu před logickým návrhem aplikace (programu). Ve výsledku je pak většinou špatně navrženou aplikaci obtížnější optimalizovat pro vyšší výkon, vše je složitější a nepřehlednější.

V patnácti jsem začal vytvářet webové stránky, za pár měsíců jsem měl několik obstojných běžících aplikací a webů. V sedmnácti, jsem vytvořil první komerční projekt, jako platbu jsem dostal dvě zelené složky na papíry a 2500 bílých kancelářských papírů A4, pak už jsem fungoval na dohodu.

Čtyři dny po 18. narozeninách jsem si vyřídil živnosťák. Na podzim stejného roku jsem navrhl a rozjel systém pro správu sítě DVD půjčoven a dál se o něj několik let staral. Mezitím kolem proběhlo x dalších projektů.

Finance nebyly dlouhou dobu problém, také díky stálé, velmi výrazné podpoře rodičů. Ani jsem neřešil, jak vytvářím ceny - pro udržení statu quo (kdy množství práce stoupalo spíše díky poptávce než kvůli mé snaze) stačilo být velice levný, daleko před jakoukoli konkurencí.

O dva roky později jsem seděl znechuceně doma, přemýšlel, k čemu dřív skočit a nadával, že za to stejně skoro nic nedostanu. Snažil jsem se zvyšovat svou efektivitu, ale práce bylo příliš mnoho, byla jednotvárná a nebavila mě. Bylo třeba to všechno opustit.

Postupně jsem rozvázal spolupráci se starými klienty a pomalu nacházel nové - přechod byl obtížný: staré projekty pořád braly mnoho času, to vše na úkor kvalitní komunikace s klienty a spolehlivosti v plnění termínů.

Myslím, že to mám za sebou. Po mnoha pokusech, snad. Teď je teď a ne “až najdu čas”. Za týden je za týden a ne “nejspíš přespříští týden, pokud mi do toho něco nevleze”. Ve středu je ve středu. V neděli začíná být volno. Když něco dělám, pečlivě zjišťuji všechny podrobnosti, abych si byl jistý, že to dělám správně.

Předčasná optimalizace je jeden z nejhorších prohřešků programátora. Jde o upřednostnění výkonu před logickým návrhem aplikace (programu). Ve výsledku je pak většinou špatně navrženou aplikaci obtížnější optimalizovat pro vyšší výkon, vše je složitější a nepřehlednější.

Programy se dají naprogramovat znova a lépe, ale stojí to spoustu dalšího času (a peněz). Životy se znova naprogramovat nedají, optimalizace stojí o to víc času, je třeba opravdu najít a zanalyzovat všechny proměnné.

Moudro otce Fourata pro tento týden: Pokud něco děláte a sami si stanovujete odměnu, přemýšlejte, jakou to má skutečnou cenu - nestanovujte cenu podle toho, co si chcete dát příští čtvrtek k obědu. Budete spokojenější příští čtvrtek i později.

A snad ještě něco: zisk nejsou jen peníze.