Na myšlenku napsat oficiální výklad některé ze svých věcí mě přivedlo několik věcí,
především pak jeden rozhovor s Martinem (na netu prezentující se jako Shadow), kde jsme
probírali zrova sněží. Oficiální výklad je přibližně podle způsobů, kterými
rozebíráme texty významných básníků v hodinách literatury. Já nejsem významný, ale je
to můj text, tak to bude zajímavější :). Tak hurá na to.
sněží
a propiska mi zmrzla
v kapse
když chodím
po nádraží
& poslouchám zářivky
sněží
& večer už
svítí
jenom vlaky, peří a autobusy
autobusy svítí
& sněží
A teď pěkně postupně, po řádcích, tak je to správně.
sněží
Zde vyjadřuji svou úctu k velkým masám náhodně zavanutých vloček, překvapivé to metafory
lidstva. Jedna vločka vlevo, druhá vpravo, všechny někam letí, mají svůj vlastní cíl a cestu.
Také je zde vyjádřen obdiv ke slunci, které svou pouhou nepřítomností tvoří tak úžasné věci,
jako je zima, vločky.
a propiska mi zmrzla
Odvážnější čtenář zde vidí téměř šokující (již na druhém řádku) přivedení mě samého do
extatických stavů, vzrušení z velkoleposti světa (viz první řádek). Nicméně tak to vůbec není,
pouze obavu, že nebudu moci psát & svět přijde o tuto báseň, obava z nepotřebnosti,
odhození na okraj společnosti a potupné smrti.
v kapse
Umístění propisky v kapse svědčí o pokusu skrýt se, schovat se před světem, který by mohl být
tak zlý a nechat mě zahynouti potupně někde na okraji společnosti. Také ovšem znamená, že mě svět
stále bude mít při sobě (ovšem, pokud jde o zadní kapsu kalhot, není co závidět).
když chodím
Svitla naděje, stále chodím, mohu se pohybovat, vyhýbat i jít tam, kam chci. Vědomí vlastní vůle
mě posiluje a svět je náhle krásnější.
po nádraží
Zase se vrací vize naznačená sněhovými vločkami. Všichni někam míří, odjíždějí a přijíždějí.
Svět má však svůj řád - spoje jezdí podle jízdního řádu. V chaosu vloček náhle nastává uklidnění
a stoupá jistota.
& poslouchám zářivky
Krátké pomatení smyslů - vnímání zářivek ušima - svědčí o snahu proniknout všemi smysly
do okolí, zapamatovat vše, co se kolem děje, uchovat pro budoucí chvíle.
sněží
Snaha o refrén, nicméně ten nevybočuje z textu, vše zapadá do sebe. Vločky padají a
cítím se být jejich součástí, přítelem. Splynutí s okolím se daří.
večer už
Náhlý šok z možného konce, večer symbolizuje přicházející strach, vkrádající se do srdce.
svítí
Ale přichází zpátky jistota a dostáváme se ke stěžejnímu řádku:
jenom vlaky, peří a autobusy
Stěžejní řádek básně. Zde se zase objevuje motiv cesty, řádu, ale také - na to pozor!
Soustřeďmě se na slovo „peří“. Toto slovo obsahuje mnoho. Padá peří, což značí,
že někde nějaký velký pták sejmul malého ptáka. Peří padá a já se zamýšlím nad nespravedlností
tohoto světa, nadvládou mocných, utiskovaným & vykořisťovaným lidem. Chci upozornit
na bezpráví & prosadit i pro slabé nějaké ty sociální jistoty! Tímto slovem získává
báseň nečekaně až téměř revoluční charakter. Končí první
strofa, prázdný žádek znamená nadechnutí se, a začíná druhá:
autobusy svítí
Bohužel, vůle lidu je slabá. Stále svítí autobusy a řád světa se nemění. Spravedlnost
v nedohlednu, autobusy svítí jen na již nastolené cesty, nemění své trasy. Obzláště bolestivý řádek.
& sněží
Rezignace. Smutný konec. Vše zůstává ve vyjetých kolejích, vločky padají & tvoří bílý
povlak na cestě. Cesty končí & vše stagnuje. Dramatická báseň končí zoufalým vzdechem.
Svět prostě nezměním.
***
Doufám, že jste strženi mým společenským citem & uvědomělostí, znechuceni mou rezignací.
A pokud v tom vidíte něco jiného, tak vidíte špatně, podívejte se ještě jednou :).
Import komentářů ze starší verze webu
.. | juneau | http://reality-show.net (pátek 11. 02. 2005, 23:25)
kdyz vidim tvoji zalibu v biologii, nesebral bys silu na nejaky podobny clanek o tom, jak telo reaguje na vypiti vetsiho mnozstvi destilovane vody? 10litru = smrt. ale ono je to mnohem zajimavejsi :) tak patrej, stourej a pis… ;)